Webrovka - báseň z farní dovolené

Webrovka pozn.

Bylo pondělí, den první
  V pondělí nás Polsko volá, radost máme, hola, hola.
Na cestu nám dráček mává, auto cestu rychle zdolá.
  V kostnici je plno kostí, připomínka minulosti.
Anička volá:“Zle mi je“a cestu ven si probije.

  Domácí chleba se sádlem, voní celým skanzenem.  
Hrnčíř, kovárna a zvířátka, vše vypadá jak pohádka.
  Kudowa  Zdroj prima je, každý se tu napije.
Pivíčko a voda zdravá, lívance i skvělá káva.
  V muzeu hraček pobavil nás roztomilý medvídek, kolotoč a vláček.
Nejlepší však podle Jany, byl v kočárku - plyšový myšáček.

Bylo úterý, den druhý
  Lanovkou? Já ne, ne, ne – říká Anička a Jana.
Nakonec to s pomocí, zvládla ta i ona.
  Černá hora vítá nás mraky velikými. Nedáme se!
Čeká nás pochod rašeliništěm s chodníky dřevěnými.
  V kiosku U staré lanovky tři víly osiřely,
daly si polévku solanku, borůvkové pivíčko,
všechno bylo skvělý!
  Další čtyři poutníci z terasy Černé boudy,
chtěli vidět vrchol Sněžky, viděli však houby!

  Potom dobrá kávička náladu nám zvedla
a cestička do Polska kroky naše vedla.
  Muzeum miniatur ukáže nám krásy zdejšího kraje,
z barokního chrámu hudba, hezky k tomu hraje.
  Kostel Wang jitřil naši zvědavost, cesta k němu přes Karpač
však byla dlouhá dost.
A když jsme krpál zdolali, před nosem nám zavřeli.

Byla středa, den třetí
  Středeční mše svatá posilu nám dala,
dopoledním klidem si těla odpočala.
  Po obědě bří Čapkové, pozvali nás do muzea svého,
chválili jsme Stáňu – zdroj nápadu skvělého.
  Táboráku plápolej, buřte opékej se,
Lidičkové bavte se, co bránice snese.


Byl čtvrtek, den čtvrtý
  Evička nám marodí, Jirka průvodcuje.
Co nás čeká na Kuksu? Sluníčko se směje.
Matyáš nám vysochal celou řadu cností,
Nezapomněl a vytvořil i lidské necnosti.
Hrabě Špork Brauna požádal: „Sochej mistře dále.“
Ten se vydal do lesa, a Betlém vznikl v skále.
  Vínečko teče po schodech vždycky jenom v září,
Proto naše skupinka, do sklípku se noří.
Vína dobrá mají tam, my je ochutnali,
Náladu nám dodaly, my láhve domů vzali.

Byl pátek, den pátý
  Bohužel tu pátek je, smutek se nás zmocňuje.
Proto jedem do skal, aby rychle přestal.
  Adršpašské skály, náladu nám daly,
spoustu schodů nahoru a dolu jsme tam překonali.
Malý, Velký vodopád, prohlédne si každý rád.
Dokonce i Jirkův strýček, našel si tam flíček.
Na půjčené lodičce vrací se nám mládí, po předchozí únavě, není ani zdání.
Paní Věna vzpomíná na radosti dávné
a Klokaní rodina leze z loďky právě.
  Společenský večer tu je. Ikdyž hudba hraje,
do duše se smutek vkrádá, zítra odjecháme.

Sobota, den šestý
  Mše svatá nás povzbudila na zpáteční cestu.
Naložte si všechny kufry – a oběd už je tu.
  Závěrečné focení – tady všichni spolu,
AHOJ! Dá-li nám Bůh, zase za rok, sejdeme se znovu.

báseň lze čísti i ►ZDE◄